Hospodaření s vodou je tématem, před kterým s ohledem na změny klimatických podmínek nemohou zavírat oči nejen politici, ale ani občané a firmy. Tématem se ve Valbeku zabývají hned dvě skupiny. Životní prostředí a Vodohospodářské stavby. Obě se poctivě snaží udělat pro přírodu to nejlepší. Co pro ni v oblasti hospodaření s vodou můžete udělat vy, vám poradíme v deseti praktických tipech.
Skupina Životní prostředí dopředu vyhodnocuje možná rizika pro přírodu a upozorňuje na ně. Následně spolupracuje s experty v jednotlivých dílčích odvětvích a hledá možná řešení, která někdy spočívají i ve formě adekvátních kompenzačních opatření. „Problémům se suchem je vhodné předcházet například tak, že zbytečně nezastavujeme nové nezpevněné plochy, ale využíváme stávající,“ vysvětluje Ing. Jiří Bednář, vedoucí skupiny Životní prostředí.
Hospodaření s vodou spadá především do gesce Vodohospodářských staveb, která v minulosti úspěšně řešila například protipovodňové ochrany u Labe v Mělníku nebo zpracovala pro Liberecký kraj Studii odtokových poměrů. „Hospodaření s vodou v krajině je lakmusovým papírkem kvality života. Správně projektovaná síť vodních toků, nádrží a dalších opatření znamená více vody tam, kde má být, a méně negativních dopadů extrémních klimatických jevů,“ říká Ing. Jaromír Drašar, ze střediska Vodohospodářských staveb v Ústí nad Labem.
Skupina Životní prostředí dopředu vyhodnocuje možná rizika pro přírodu a upozorňuje na ně. Následně spolupracuje s experty v jednotlivých dílčích odvětvích a hledá možná řešení, která někdy spočívají i ve formě adekvátních kompenzačních opatření. „Problémům se suchem je vhodné předcházet například tak, že zbytečně nezastavujeme nové nezpevněné plochy, ale využíváme stávající,“ vysvětluje Ing. Jiří Bednář, vedoucí skupiny Životní prostředí.
Velké infrastrukturní projekty mohu mít ovšem velkého pomocníka v menších alternativních opatřeních. K velkým změnám totiž vedou malé kroky každého z nás. Když je udělá více lidí, přijde změna. „Jde o každodenní maličkosti. Například o lepší hospodaření s vodou. Když se projdu po ulici, vidím, že dešťová voda z 99 % domů odtéká přímo do kanalizace. To je značné množství, které by majitelé domů mohli alespoň částečně zadržet a využít, případně nechat zasáknout.“ uvádí Jiří Bednář.
Okopávání, kypření a rytí půdy pomůže rostlinám udržet vodu přímo u kořenů. Pokud rozrušíte vrchní ztvrdlou vrstvu půdy, přestane se vláha zbytečně vypařovat a skončí tam, kde má. Nenecháte-li půdu vytvořit tvrdý škraloup, zamezíte odpařování vody a dodáte kořenům stromů cennou vláhu. Můžete to využít ke kontrole, pokud vám zasychá na zahradě na některých místech tráva nebo jiný porost? Využijte to a podívejte se na podloží. Můžete objevit cihly, velké kameny, kus plechu atd.
Pokrytím zeminy „nastýlkou“ neboli mulčem udržíte optimální vlhkost a teplotu půdy. Nebude vysychat, vytvářet tzv. půdní škraloup a dobře ji ochráníte i před větrem. Díky mulčování nedochází k rozpálení půdy, ale zároveň se velmi dobře vstřebává vláha při dešti či zalévání. Mulčovat můžete posekanou trávou, kůrou, slámou a listím.
Položením fólie či textilie zabráníte prosychání povrchu půdy, zároveň ochrání před růstem plevele a spolehlivě zadrží vodu.
Efektivnější je důsledné prolití zahrady jednou za delší období než časté povrchové kropení. Při pořádném zalití se totiž voda dostane až ke kořenům, které jí v zemině pomohou udržet. Pokud příroda zalije za vás, vydejte se po lijáku na zahradu a začněte motykou kypřit – voda se lépe vsákne.
Pečlivě zastřižené anglické trávníky nejsou pro naši zeměpisnou šířku vhodné, česká údolí byla stovky let plná vlčích máků, kopretin a chrp. Podobně může vypadat i vaše zahrada. Místo sekání trávníku můžete část svého pozemku osít květnatou loukou a těšit se z pestrosti květin i živočichů, kteří vás díky nim navštíví. Zamezíte vymírání žijících organismů, vzrostlý porost zadrží více vláhy a v létě udrží i potřebný chlad.
Hnůj či kompost podpoří tvorbu humusu a půdu zúrodní. Kromě toho půda přirozeně pojme a uchová daleko více vody, která zůstane rostlinám k dispozici na delší dobu.
Jezírko, potůček či rybník mohou být přirozenou estetickou chloubou vaší zahrady, ale zároveň plnit i potřebnou retenční funkci. Vodní plochy do 40 m2 nepotřebují ani stavební povolení ani ohlášení. Pokud by mělo jezírko stálý přítok a odtok, je nutné získat povolení od vodoprávního úřadu, EIA a vyřídit si stavební povolení. Pokud legislativní kolečko zvládnete, jezírko vám nádherně pochytá spoustu dešťové vody a nechá ji přirozeně vsáknout do půdy.
Každá kapka se počítá – proto pokud už voda z nebe padá, pokuste se ji udržet na svém pozemku. Alternativou klasických sudů, nebo kubíkových plastových nádrží které čekají na dešťové kapky pod okapy, je vybudování jímky. Podzemní nádrž na dešťovou vodu esteticky nehyzdí zahradu, ale naopak udrží konstantní teplotu a zredukuje množení řas a bakterií ve vodě.
Pokud to s retencí vody myslíte opravdu vážně, uvažujte například o speciálních vsakovacích systémech a infiltračních tunelech pod zemí. Ty jsou vyvinuty k bezpečnému odvedení dešťové vody a její akumulaci. Dovedou zajistit přirozené zasakování vody do podzemních vodních zdrojů.
S odpadní vodou můžete hospodařit i na vlastním pozemku. Díky zbudování čistírny odpadních vod budete mít k dispozici všechnu odpadní vodu vznikající vaší činností k opětovnému využití. Vodou z čističky můžete zalévat zahradu od jara až do podzimu.
A nezapomeňte, každá maličkost se počítá a v součtu to může být velký .