V dopravním projektantství se pohybuje celý profesní život, samotný Valbek řídí téměř třicet let. Za tu dobu vedlo resort dopravy na dvacet ministrů. Od projektantského prkna vybudoval respektovanou českou firmu, která chce být úspěšná i na evropském trhu. Vysportovaný chlapík s velepevným stiskem ruky je stále ve střehu a do důchodu se zdaleka nechystá. Chtěl by ještě být u projektu visutého mostu zavěšeného přes horské údolí. Plánů a nápadů má na několik životů. Valbek dnes vidí jako silného psa, který není agresivní, ale umí kousnout.
Jaký má dnes Skupina Valbek podíl na trhu?
To pro mě není důležité. My jdeme za projekty, které nás zajímají. Nehoníme se za objemem zakázek, ale ženeme se za výzvami. Chceme se stále více rozvíjet nejen v české kotlině, ale především v zahraničí, kde je podle mého názoru trh kultivovanější. Dnes jsme silní na Slovensku, Rusko nám běží dlouho, rozjíždíme Švédsko a podruhé Ukrajinu. Do pěti let vstoupíme se silným partnerem na německý trh. Mojí vizí je vytvořit silnou středoevropskou firmu s výrazným vlivem na severoevropský trh.
Máte někoho, kdo po vás vedení převezme?
Určitě, máme tu výborný mančaft. Teď jsem byl šestnáct dní pryč, nikdo mi nevolal. Na jednu stranu je to pro mě deprimující, na druhou stranu je to strašně cenné. Naplánoval jsem si, že bych to takhle chtěl. A dnes vidím, že se mi to povedlo. Jinak mám tři děti a šest vnoučat, takže o budoucnost je postaráno.
S jakými představami jste začínal podnikat?
Ze socialismu jsem vyběhl jako řadový projektant od prkna. Rozhled jsem měl minimální a zahraniční zkušenosti jsem neměl žádné. Se současným spolumajitelem Frantou Benčem jsme si řekli, že když se nám bude dařit, tak zkusíme vybudovat menší projekční firmu. To byl náš první sen. Pokud by to nešlo, tak bychom vázali výztuž na stavbě. Takový byl plán.
Kdy vám bylo v podnikání nejhůře?
Mezi roky 2008 až 2010 na nás velmi tlačila konkurence. Trh byl v té době ovládán politiky a my jsme se jim nehodili do krámu. V té době jsme opravdu přemýšleli, že tlak neustojíme a firmu prodáme nějaké nadnárodní firmě. Dnes na trhu vystupujeme jako seriozní velmi výkonná firma s jasnou vizí a jasnými pozicemi, které si dokážeme uhájit. Jsme jako silný pes, který má své teritorium, ví o své síle, není agresivní, ale umí kousnout.
Lidé z vaší Skupiny, se kterými jsem mluvil, oceňují rodinný charakter firmy, kde pro ně máte vždy dveře otevřené. V čem je vaše kouzlo?
Jsem schopen dát lidem vizi a přesvědčit je, že se vyplatí spolupracovat. Místo malicherných věcí mě zajímají velké výzvy. Schopné lidi nejspíš táhnu za svými vizemi. A především tím, že je dokážu naplnit. To, co řeknu, dodržím. V tom je velká síla a zakládám si na tom nejen v podnikání. Naše firma zastává navenek silné pozice a nenechá se jen tak ohnout.
Jak naopak vidíte své současné a budoucí zaměstnance vy?
Sedmdesátkový ročník má pochopitelný problém s jazyky, osmdesátky už jsou opravdu dobrý, jsou na výši jazykově, počítačově i mentálně. Devadesátky zrajou, ale nebudou špatný. Já jsem tady jeden z nejstarších a je zaděláno na další generaci projektantů, a to velmi dobře. Chtěli jsme přispět ke kultivaci vzdělávání a propojit studenty s praxí. Nabízeli jsme školám v Liberci spolupráci, měli jsme na to připravené finanční zdroje, ale z jejich strany byl zájem minimální.
Více než deset let se věnujete výhradně řízení vašich společností. Dokázal byste dnes něco nakreslit?
Určitě, na papíře bych to zvládl bez problémů. Výpočty se nezměnily a přírodní zákony platí pořád. To není politika, to není ekonomika. Znalosti kolem statiky se nevytrácejí a ani se moc nemění. Když se dnes podívám na staťáky, výkresy a na výztuž, tak poznám, jak si to stojí.
Jaké jsou vaše projektantské sny?
Rád bych se svými lidmi realizoval nějaký pěkný most zavěšený přes údolí. Český reliéf nám neumožňuje se v této oblasti dostatečně vyřádit. Slovinsko nebo Chorvatsko jsou ideální země pro tento záměr. Mosty jsem vystudoval a do dneška se zajedu z profesního zájmu podívat někam jenom na samotný most. Pořád je potřeba se učit. Mít přehled, vizi, pořád být součástí rozvoje a vývoje. Jedině tak můžeme být dlouhodobě úspěšní.
Umíte odpočívat?
Bez pohybu bych nemohl žít. Sportuju, jezdím hodně na kole a na motorce, v zimě lyžuju. Ve svém volném čase přemýšlím, co budu dělat dál. Jakého dalšího koníčka si najdu. Tady ve Valbeku se vždycky všichni děsí mého návratu z dovolené, protože tuší, že si s sebou přivezu nějakou novou vášeň. (smích)
Kde na světě se cítíte nejlépe?
Mám svou druhou zemi, a tou je Jihoafrická republika. Poprvé jsem tam byl v roce 1996 a od té doby se tam cítím doma. Můj syn tam žije už šest let a já se tam opakovaně vracím. Nedávno jsme tam se synem na motorkách projeli tři tisíce kilometrů po horách. Byl to relax v nádherných kulisách nejen JAR, ale i Botswany, Zimbabwe a Namibie. Na takové dovolené si dokážu urovnat myšlenky, vypadnou mi každodenní problémy a můžu přemýšlet z jiné perspektivy.
Využíváte veřejnou dopravu?
Jezdím rád meziměstskou veřejnou dopravou. V zahraničí cestuji vlakem a obdivuji švýcarské dráhy. Nejsou tam žádné rychlodráhy, ale komfortní, rychlé a spolehlivé vlaky. Čtyřicet let preferuje Švýcarsko železniční dopravu a dodnes to drží. Žádné vzdušné zámky, celý systém je vymyšlený v pravidelných taktech, aby to byl pro lidi nejkomfortnější způsob přepravy. Rád bych jel z Liberce do Budějovic vlakem za dvě a půl hodiny, ale dnes by mi to trvalo dvakrát tolik.
Proč to v Česku nejde?
U nás se dvacet let sepisují studie na vzdušné zámky. Státu chybí lidé, kteří mají vize. S dnešním alibistickým přístupem a neochotou rozhodnout bude jen stěží pražský okruh, D3 na jih Čech, nebo D35. Je potřeba poslouchat ekology, posoudit všechny názory, ale je potřeba rozhodnout, a to ve Švýcarsku a Německu umí, a pak začít rychle stavět.
Jak pomáhá Valbek ke zlepšení tohoto stavu?
Já jsem nabídl třicet let zkušeností z dopravního stavitelství, ale české prostředí o ně nemělo zájem. Lidé chtějí jezdit autem a nové nebo upravené komunikace vždy zasáhnou do krajiny. Proto zkoušíme nízkohlučné asfalty a dále pracujeme na tom, aby měl každý nový prvek co nejmenší vliv na okolní prostředí. Pro koncepční rozvoj a snižování vlivu dopravy ale musí přestat honba za nejnižšími cenami a větší důraz se musí klást na kvalitu provedení a budoucí udržitelnost.
Váš pracovní den nejspíš představují převážně schůzky, jednání a cestování. Zastavíte se někdy?
V neděli dopoledne chodím místo mše do práce. Nikdo nevolá a já si dělám přípravu na příští týden. Věnuju se i dlouhodobým věcem. Hodně investujeme do technologií a vymýšlíme postupy, jak lépe přinést nové produkty na trh. Neomezujeme se v tomto ohledu jen na kreslení, ale hodně dnes investujeme do designu. Každý rok musíme udělat krok, jinak bychom jen přešlapovali na místě.
