I ta nejodolnější budova podlehne času a vnějším vlivům. Mnoho památek a historických budov bylo v průběhu let narušeno nebo kompletně zničeno. Ale i ta největší katastrofa může být příležitostí k obnově. Přece jen, dobrá architektura je tvořena napříč generacemi. Pojďme se podívat na zajímavé příklady historických staveb, které byly málem zničeny a následně obnoveny.
Bílý dům ve Washingtonu D.C. ve skutečnosti není stejnou budovou, v níž sídlili první prezidenti Spojených států. Původní prezidentský dům vyhořel v roce 1814 během Britsko-americké války. Na obnově budovy tři roky pracoval architekt James Hoban. O skoro sto let později v roce 1902 prezident Theodore Roosevelt zahájil rozsáhlou rekonstrukci, včetně přestěhování prezidentských kanceláří z druhého patra rezidence do nově postavené dočasné budovy Executive Office Building, nyní označované jako Západní křídlo.
Rekonstrukce proběhla pod taktovkou newyorské architektonické kanceláře McKim, Mead and White. Poté Rooseveltův nástupce, William Howard Taft, nechal v rozšířeném kancelářském křídle vybudovat slavnou Oválnou pracovnu. Každý následující prezident se podílel na rozvoji budovy do podoby, jak ji známe dnes. Rezidence má nyní 132 pokojů, 35 koupelen a 6 pater. Stavba čítá neuvěřitelných 412 dveří, 147 oken a 8 schodišť.
Válce neodolal ani drážďanský kostel Frauenkirche z 18. století. Zřítil se v roce 1945 po náletu spojeneckých bombardérů. Skoro padesát let byla stavba ponechaná v troskách, než byl v roce 1994 zahájen projekt její obnovy. Na opravu bylo v průběhu 4 let vybráno 180 milionů eur od 600 tisíc dárců. Barokní stavba byla věrně zrekonstruovaná a při stavbě bylo dokonce využito 8 400 kamenů z původního kostela. Kameny byly spolu s dalšími architektonickými prvky zachráněné z hromady suti. Kostel byl znovu zpřístupněn veřejnosti o 60 let později v roce 2005 – dokonce o rok dříve, než bylo plánované.
Ještě větší historické rány dopadaly na Katedrálu svatého Pavla v Londýně. Anglosaská katedrála ze 7. století poprvé vyhořela v roce 962 a poté opět v roce 1087. O půl století později v roce 1561 byla zničena jedna věž katedrály bleskem. V roce 1666 stavbu zasáhl Velký požár. Přesto snahy o zachování katedrály nikdy neopadly a v roce 1711 zásluhou Christophera Wrena byla budova znovu opravena. Ani to nezabránilo další tragédii, kdy byla poškozena kopule katedrály ve 40. letech minulého století.
Poslední restaurátorské práce proběhly v roce 2011 k 300. výročí vysvěcení a trvaly 15 let. Zahrnovaly i čištění exteriéru a interiéru budovy. K čištění katedrály byly použity některé kontroverzní techniky včetně latexové pasty, která byla nanesena na kámen v interiéru, aby absorbovala vrstvu nečistot a umožnila její stažení vrstvou latexu. Nebylo to poprvé, kdy na čištění byly použité nové technologie a metody. V roce 1903 byla použita americká metoda čištění kamene, při níž byl na stěny katedrály aplikován tlakem tryskající písek. Cílem bylo odstranit saze a nečistoty.
Restaurování není jediným způsobem, jak zachránit historické budovy. Přečtěte si náš článek o způsobech rekonstrukcí historických budov a zjistěte, co je to adaptivní architektura.