V oblasti stavebnictví a infrastrukturního rozvoje hrají mosty a tunely klíčovou roli. Za každým takovým malým velkým technickým zázrakem stojí tým odborníků, kteří svou prací vnáší do našich životů bezpečnost, spojení i pohodlí. Právě takovou významnou osobností, ve svém oboru odbornicí na slovo vzatou, je i v Bratislavě působící Ing. Tatiana Bacíková.
Je v technických vodách místo i pro ženskou intuici? Je radno podceňovat aktivní odpočinek, když na vás leží tolik odpovědnosti? A jak se jemné slovenské dámské duši pracuje v mužském kolektivu? Paní Bacíková odpovědi na všechny tyto otázky dobře zná.
Paní Bacíková, jste vedoucí ateliéru Mosty, tunely, geotechnika na pobočce v Bratislavě. Jak si takovou pracovní pozici může představit úplný laik?
Pracovní pozice vedoucího ateliéru spočívá hlavně v řízení zakázkových činností. „Ruku v ruce“ s tím jde vedení týmu k dosažení stanovených cílů. Další důležitou náplní práce je technická a konzultační činnost v rámci projektů pro zajištění kvalitní a odborné úrovně zakázek.
Vraťme se zpátky v čase. Prozraďte, jak jste se k této práci dostala. Věděla jste odmalička, kam vás srdce táhne?
Stavebnictví a studium na stavební fakultě nebyly mým cílem. Na začátku jsem to brala jako záložní plán, než se dostanu na vysněnou ekonomickou vysokou školu. Zlom nastal, když jsem přišla do kontaktu s mostním stavitelstvím. Úplně jsem tomuto oboru propadla a drží mě to dodnes.
D3 Svrčinovec – Skalité, Most Markov
Co konkrétně vás na tomto povolání tolik baví a fascinuje? Na co se vždy těšíte?
Strhává mě výjimečnost staveb, kterým se věnuji. Mosty patří historicky k monumentům, které mají schopnost působit na nás svou důležitostí, rozměry a tvarem, vzbuzují obdiv. Nadšená jsem z celého procesu zpracování projektu, od úvodní tvorby koncepce technického řešení přes týmové zpracování návrhu až po finální fázi kolaudace stavby.
Vezměme to opačně. I v té nejúžasnější a třeba i nejzábavnější práci na světě vždy bude něco, co člověka nebaví. Co je pro vás tou méně oblíbenou částí vaší profese? Je nějaká drobnost nebo činnost, u které si většinou řeknete: Jo, tak tohle není můj šálek kávy?
Každý významnější projekt má svou vrcholovou fázi, která se vyznačuje časovým tlakem. Fázi, kdy je požadované dosažení kvality a efektivity návrhu stavby. Tato období bývají pro mě a celý tým náročná, po jejich překonání vždy pociťuji úlevu. Za méně oblíbenou součást považuji byrokracii a související administrativu v rámci přípravy staveb.
Když jde o dálnice, mosty, konstrukce a tak různě, čísla a projekty mluví jasnou řečí. Moc by mě ale zajímalo, jestli je ve vaší práci místo také pro ženskou intuici? Je tam nějaká skulinka, kudy se ona intuice dostane ke slovu?
Ženskou intuici vnímám ve stavebnictví jako mimořádně užitečnou vlastnost, protože my ženy podvědomě pozorujeme tisíce drobných detailů a při technických řešeních dokážeme být díky tomu obrovsky nápomocné. Musím také přiznat, že v mé profesi je pro mě důležitá podpora a spojenectví ze strany mužských kolegů.
Co pro vás v souvislosti s vaší prací bylo zatím největší osobní výzvou?
Moje osobní dlouhodobá výzva je udržovat silný tým kolegů, které vedu. Oslovovat mladé lidi, předávat zkušenosti, motivovat a podporovat je k samostatnosti, aby zvládali tuto vysoce odbornou práci a dokázali převzít odpovědnost. Přesvědčila jsem se, že klíčem k úspěšným projektům je kvalita týmové práce.
Jak si můžeme představit váš pracovní den? Přibližte nám prosím, jak vypadá.
V práci začínám brzy ráno, kdy mám klid na přípravu, plánování a stanovení priorit v rámci ateliéru. Následuje tvůrčí činnost, věnuji se kolegům, projdeme technická řešení a provádím kontrolu projektů. Odpoledne obvykle patří administrativní a ekonomické agendě. Neodmyslitelnou součástí mé práce je také setkávání s klienty, stejně jako pravidelné návštěvy staveb v rámci kontrolních dnů.
Pojďme k dálnicím. V souvislosti s výstavbou dálnice mě napadá: Proč nám řidičům většinou tečou nervy, když se někde něco opravuje? Chápu, že je to jisté zdržení, omezení a nepohodlí, ale proč se většinou nedokážeme podívat dopředu a říct si: Ale jo, až to bude hotové, bude mi to ku prospěchu? Myslíte si, že to rychlé rozhořčení, kdykoli probíhá nějaká oprava, se týká více slovenských a českých řidičů? Nebo je to takto pravděpodobně všude, kde se něco staví a opravuje?
Myslím si, že takovéto rozhořčení je v případě budování dopravní infrastruktury přirozené, protože je veřejnost součástí staveniště. Z toho důvodu je klíčová úloha nás dopravních a stavebních inženýrů připravit projekty tak, aby měly co nejmenší negativní dopad na komfort a bezpečnost silničního provozu.
Jak se vyrovnáváte s tlakem a odpovědností, které jsou s vaší prací spojené? Máte nějaký fajn tip na to, jak něco takového zvládat a jak si třeba vyčistit hlavu?
Pokud člověk najde práci, která ho baví, vnímá tlak a odpovědnost jako neodmyslitelnou součást profese. Hodnota naplněné práce se stává hnacím motorem, který překonává překážky. Kvalitně strávený čas s rodinou a aktivní relaxace při sportu jsou pro mě pak nejúčinnější způsoby, jak načerpat pozitivní energii.
Na závěr se vrátím k vám osobně. Když jedete po stavbě, jejíž jste byla součástí a nějakým způsobem jste se na ní podílela, co vám běží hlavou? Uvědomuje si člověk, že třeba most, po kterém jede, stojí i díky němu?
V takovýto moment jsem vděčná za to, že jsem mohla být součástí dané stavby, která bude přinášet lidské společnosti prospěch na dlouhou dobu.
Ing. Tatiana Bacíková, vedoucí ateliéru Mosty, tunely a geotechnika, Valbek SK, spol. s r. o., Bratislava
