Karel Prager: Architekt, který se nenechal semlít režimem

Karel Prager značně ovlivnil podobu Prahy. Kroměřížský rodák by koncem srpna oslavil 99. narozeniny. Významný architekt zemřel v roce 2001, ale do té doby stihl navrhnout a postavit budovy, které rozdělují společnost na jejich obdivovatele a kritiky. Co ale víme o jedné z nejdůležitějších osobností z řad moderních českých architektů?

Místo socialistického realismu proevropské trendy

Prager svou kariéru zahájil v Kroměříži v roce 1944, kde po dokončení brněnské průmyslové školy nastoupil do stavební firmy. Po roce praxe se vydal do Prahy, kde se stal studentem architektury na ČVUT. Po studiu krátce pracoval v Ostravě a pak ho jeho kroky zavedly do pražského Stavoprojektu. Ačkoliv zde potkal své budoucí spolupracovníky, necítil se v obřím závodu s 35 tisíci zaměstnanci na správném místě. Nevyhovovala mu filosofie ani vývoj Stavoprojektu. 

Po 17 letech od svého nástupu do Stavoprojektu z důvodu nespokojenosti zakládá Sdružení projektových ateliérů. Inspiruje se v zahraničí a vytváří systém, který není závislý na státních procesech. Cílem je, aby v ateliérech společně i nezávisle na sobě pracovalo seskupení špičkových odborníků. Společně plánují sídlit mezi Karlovým náměstím a Emauzským klášterem v budově tvořené ze tří bloků, kterou navrhl Prager s kolegou Jiřím Kadeřábkem. Je vám adresa povědomá? Možná ji znáte pod názvem Centrum architektury a městského plánování (CAMP) nebo jako Institut plánování a rozvoje Prahy. Sídlí zde obě instituce.

Úspěšný architekt, nežádoucí osoba

Sdružení ateliérů svobodně fungovalo pouhý rok. Jediný, kdo se do nového prostoru stihl nastěhovat, byl Prager a jeho ateliér Gama. Po vstupu ruských vojsk se Sdružení stává součástí Ústavu výstavby hlavního města Prahy. Karel Prager ale nadále zůstává ředitelem, a to až do roku 1989 – konkrétně svůj ateliér Gama ale vedl až do svého skonu.

I přes své postavení a impakt na architektonickou scénu se po roce 1968 stává nežádoucí osobou. Na rozdíl od některých svých kolegů nikdy nevstoupil do komunistické strany a stal se jedním ze 38 inkriminovaných jmen české architektury. Byl vyloučen z Ústředního výboru svazu architektů. Přesto nadále může realizovat svůj návrh na rozšíření budovy Národního shromáždění (bývalá Peněžní burza architekta Jaroslava Rosslera), na kterém opět spolupracoval s Jiřím Kadeřábkem a Jiřím Albrechtem. 

Účel budovy se ale změnil, stává se Federálním shromážděním a uzavírá se veřejnosti. Rozšíření prostorů vyřešil stavbou „domu nad domem“, kde mu inspirací byla práce a vize Yona Friedmana, který světu představil koncept zavěšených měst. 

Samotná budova získala značný ohlas v zahraničí, a to ještě před svým dokončením v roce 1974. Na druhou stranu u nás se o budově nemluvilo ani nepsalo. Ačkoliv se jednalo o zásadní stavbu, kterou nikdo nemohl přehlédnout, stále šlo o projekt nepohodlného architekta. I přesto Prager dokázal do plánů propsat svůj tichý protest proti aktuálnímu dění. O tom se ale veřejnost dozvěděla až v roce 2018, a to díky rekonstrukci. 

Utajený Plamen komunistům navzdory

Před Federálním shromážděním ční vysoký ocelový sloup. V plánech budovy byl už v roce 1968 a měl být dokonce vyšší než samotná stavba. O rok později Prager sloup, neboli pylon, věnoval památce Jana Palacha. Událost ho silně zasáhla, sebeupálení mladého studenta totiž přihlížel jeho syn. Rozhodl se proto na pylon přidat skulpturu Plamen od Miloše Chlupáče. To se bohužel nikdy nestalo realitou, komunisté úpravu zamítli (název jim připadal podezřelý) a ze skulptury zbyl jen sádrový model.

O záměru vytvořit pomník víme díky restaurátorovi Antonínovi Kašparovi, který byl pověřen rekonstrukcí pylonu. Při této příležitosti získal dokumentaci, kde Prager popsal své plány. Za života se s nimi nikomu mimo svůj architektonický ateliér nesvěřil. 17. listopadu 2020, 19 let po smrti Pragera a 51 po smrti Palacha, byla plastika podle původního návrhu dokončena a odhalena veřejnosti.

Nápady světového formátu

Z Federálního shromáždění se v roce 1995 stává sídlo rádia Svobodná Evropa a v roce 2000 je budova prohlášena za kulturní památku. Od roku 2006 funguje jako rozšíření Národního muzea a nově jsou obě stavby propojené podzemním tunelem. Přesto je budova mnohým trnem v oku. Mnozí ji neprávem považují za symbol komunistů, jiní kritizují podobnost s budovou FBI ve Washingtonu. Ačkoliv si to někteří kritici myslí, nešlo o plagiát ani z jedné strany. Oba projekty se stavěly ve stejnou dobu a nezávisle na sobě. Při bližším zkoumání je také jasné, že budovy sice nesou podobné znaky, ale liší se volbou materiálu a konstrukce.

Prager stojí také za rekonstrukcí Národního divadla a za návrhem a stavbou jeho Nové scény, to vše ve spolupráci s Pavlem Kupkou. Mezi oceňované práce patří také stavba Výzkumného ústavu makromolekulární chemie ČSAV na Břevnově, budova Komerční banky na Smíchově nebo Centrální kotelna na Albertově. Prager se nesoustředil jen na hlavní město, jeho projekty najdeme například v Harrachově nebo ve Veselí nad Lužnicí, ale i v zahraničí (hotelový areál v Porto Conte na Sardinii a nemocnice Východoslovenských železáren v Košicích).                                                                                      

Děkujeme, odejděte

Přes svůj velký vliv na současnou podobu Prahy nebyl Prager oslavovaný ani další generací architektů. V roce 1990 nastal incident, kdy mu na vernisáž jeho nástupci v oboru přinesli smuteční věnec a zanechali mu vzkaz „Chcete-li někomu prospět, odejděte.“ Takové vymezení (byť jinou formou) je v oboru ale poměrně obvyklé, jak jsme mohli vidět například u vzniku brutalismu. 

Prager se během pracovních let účastnil přes 150 soutěží v tuzemsku i zahraničí. A často je vyhrával. Ne všechny plány byly ale realizované vcelku, případně vůbec, a to hlavně v 60. a 70. letech minulého století. Šlo například o překryv Hlavního nádraží, Státní knihovnu nebo Dům techniky. Na toto téma se zaměřila kurátorka Národní galerie Radomíra Sedláková ve své přednášce Karel Prager: Zmařené stavby. 

Pokud si chcete prohlédnout poslední projekt, který Prager stihl, vydejte se do Jinonic. V období 1996 až 1999 zde s kolegy Zdeňkem Janečkem a Zbyškem Stýblem postavili soubor obytných domů ve veselých červených odstínech. Projekt byl v roce 1999 oceněn jako Stavba roku. Ve stejný čas Trio stihlo obchodní centrum VIVO! Hostivař (dříve Středisko obchodu a služeb) na Praze 10. V té době šlo o teprve druhé obchodní centrum v ČR. 

Během svého života stihl zapsat 7 významných patentů, například skleněné stavební panely. Většinu patentů registroval společně s kolegou Jiřím Kadounem.

Karel Prager byl od roku 1946 ženatý. Měl dvě děti, dceru a syna. Zemřel v roce 2001 v Praze a byl pohřben v Kroměříži. Jeho práce ale žije dodnes a inspiruje mladé talenty po celém světě.