Pan doc. Ing. Lukáš Vráblík, Ph.D. je vedoucím katedry betonových a zděných konstrukcí na Fakultě stavební ČVUT v Praze a zároveň působí přes 11 let v rámci skupiny Valbek. Povídali jsme si s ním o zájmu studentů o stavařinu, jaké obory nejvíce táhnou a jak se daří skloubit spolupráci škol a budoucích zaměstnavatelů, tedy teorii s praxí.
Pane docente, jaký je obecně zájem o studium stavebních oborů na vysokých školách?
V posledních letech bohužel zájem upadá, a to především o klasickou inženýrskou stavařinu. Myslím si ale, že je to obecný trend, kdy upadá zájem o technické vzdělání vůbec. Studenti si často vybírají pro ně atraktivní a moderní obory a takzvaně cestu nejmenšího odporu. Preferují spíše jednodušší obory. Je to asi i odrazem naší společnosti, kdy lidé chtějí snadněji proplout vysokou školou. Bohužel kdysi prestižní obory, jako je např. statika nebo konstrukce, už nejsou tolik žádané, protože jsou náročné.
Který program studia nejvíce táhne a proč?
Zájem se nyní soustředí hodně na ekonomiku a management staveb, oblíbené je také pozemní stavitelství, ale zde zase – ne statika, ale spíše konstruktérství. Takovým “TOP” oborem je architektura. ČVUT má samostatnou fakultu architektury a tento obor je více laděn umělecky a do urbanismu. I my na fakultě stavební máme obor architektura a stavitelství, kde je studium více zaměřeno do praxe a spolupráce architektů s inženýry, statiky atd. Což je velmi dobře, protože se absolventi umí podívat na věc z více úhlů pohledu, tedy nejen na své dílo z hlediska uměleckého, ale i praktického a funkčního.
Architektura je v poslední době moderním oborem a ne všichni studenti ho studují proto, že jsou významně talentovaní a chtějí svým pohledem něco změnit, nebo posouvat. Architektura se stala jakýmsi rovnítkem stavařiny. Pak tedy opadá takové to technické pozadí, které je složitější a náročnější. A to je velká škoda.
Která specializace se potýká s nedostatkem studentů?
V tuto chvíli máme nedostatek studentů v oboru konstrukčně-dopravním, tedy mostaři, vodohospodáři, geotechnici, ale i silničáři a železničáři. Již nyní tyto profese chybí a dle zájmu studentů to nevypadá ani v budoucích letech lépe.
Co by mohlo pomoci?
Je to problém, se kterým se podle mého nedaří dlouhodobě pohnout. Každá politická garnitura vždy proklamuje, že je třeba technické obory upřednostnit a podpořit, ale nedaří se to. Ono je potřeba na studenty působit už na středních školách, chodit s nimi o stavařině mluvit a ukazovat jim, že tu máme nejen bohatou historii krásných a funkčních staveb, ale že to jsou obory prestižní a do budoucna potřebné. Protože stavět se bude pořád. Možná je to částečně i chyba vysokých škol, že nedokážou dělat správně pozitivní publicitu těchto oborů.
Jak lze tedy v mladých lidech vzbudit zájem o stavařinu?
Je to myslím si celospolečenský problém, že jsou tyto obory vnímány spíše negativně. Nepřispívají k tomu ani média, která informují většinou o tom, že se něco nestihlo, že jsou problémy na stavbách, uzavírky, že to stojí více peněz, než se počítalo… Místo toho, aby se oslavovalo, že se něco podařilo. Myslím si, že vznikaly a vznikají stavby, na které můžeme být pyšní, ale neumíme to správně prodat. No a u studentů – ti se rozhodují pro stavařinu většinou proto, že buď už zde mají nějaké vazby, např. rodinnou tradici, nebo se najde i pár těch, které baví řemeslo a chtějí do něj proniknout hlouběji.
Odkud k vám proudí více studentů? Ze středních odborných škol, anebo z gymnázií?
Je to tak půl na půl. Bakalářský stupeň víceméně supluje učivo odborné střední průmyslové školy a samozřejmě rozšiřuje znalosti v daných oborech, matematiku a fyziku. Gymnazisté zase mívají výhodu lepších základů přírodních věd a doučují se spíše odborné předměty. Málokdo ale skončí pouze na bakalářském stupni. Studium stavařiny je hodně komplexní, proto většina studentů pokračuje navazujícím studiem.
Na druhou stranu je potřeba říci, že většina absolventů průmyslovek je výborně připravena do praxe. To mimochodem vidíme i tady ve Valbeku, kde působí několik výborných konstruktérů. Dobrý průmyslovák je mnohdy pro firmu přínosnější, než špatný inženýr. Lidi, kteří znají své řemeslo a baví je, do praxe jednoznačně potřebujeme.
Je zájem také o doktorské studium?
Zájem vždy závisí na aktuální nabídce na trhu práce. Pokud dneska většina absolventů má dvě, tři nabídky práce, tak se do pokračování studií příliš nehrnou. Samozřejmě jsou i tací, kteří vyloženě chtějí pokračovat v nějaké vědecko-výzkumné práci, ale i tak to většinou nějak skloubí s prací. Když byla krize ve stavařině, tak vzrostl zájem o studium, protože znamenalo pro mnohé jistotu a možnost zůstat v oboru. Pro školu je z hlediska financování důležité mít studenty na všech úrovních, ale musím říci, že pokud se už studenti rozhodnou pro doktorát, máme jistotu, že to jsou špičkoví lidé, kteří u nás zůstanou.
Škola se účastní spousty zajímavých projektů, výzkumů a soutěží. Můžete nám nějaké přiblížit?
Ano, účastníme se velkého množství projektů, které jsou pro nás také určitým zdrojem financování. Jsou dva typy výzkumů – teoretický a praktický aplikovaný. Pro obecný výzkum se účastníme grantů, které poskytuje Grantová agentura ČR. V praktických projektech je nositelem grantů Technologická agentura ČR, kde je zajímavé to, že spolupracujeme vždy s nějakým průmyslovým partnerem, který projekt nejen kofinancuje, ale také dbá na jeho praktickou upotřebitelnost. I Valbek se takových projektů účastní. Je to výhodné pro všechny strany. Pracujeme i na projektu Ministerstva průmyslu a obchodu, kde se podílíme na vývoji supermateriálů. Např. betonových konstrukcí pro stínění jaderně-energetického provozu. Dále to jsou projekty na optimalizaci využití materiálů, energií, Green Deal atd.
Valbek se podílel a podílí také na několika projektech, např. TAČR (Technologická agentura ČR), nebo Centrum kompetence, ve kterém působilo i několik zhotovitelů jako Skanska, Metrostav, Stavby mostů Praha. Naše katedra má s Valbekem také rozběhnutý projekt týkající se vysokohodnotných betonů.
Jaká je spolupráce s budoucími zaměstnavateli? Jak tomu škola napomáhá?
Řada studentů má již kontakty během studia, ať už v rámci praxí, nebo nějaké brigády u projekčních nebo zhotovitelských firem. Z hlediska praxe je to pro školu rozhodně přínosem a je to vidět např. i na odevzdávaných pracích. Na druhou stranu si musí studenti mnohdy uvědomit, že nejdříve musí dostudovat. Setkáváme se tak často s problémy s termíny a výmluvami typu “Byl jsem v práci”. Což samozřejmě neradi slyšíme. Co se týče nabídky práce pro absolventy, tak hodně pracujeme se sociálními sítěmi, děláme PR a obecně se snažíme maximálně propojovat kontakty firem se studenty. Velmi dobře fungují i soutěže a zadávání témat závěrečných prací, kdy firma vypíše odměnu za zpracování nějakého tématu, který řeší.
Jaká je spolupráce se skupinou Valbek? Našli jste na škole talenty, kteří nyní ve Valbek pracují?
Ano, studentům nabízíme různé soutěže i již zmíněné zadávání témat závěrečných prací. Také bychom se rádi dopracovali k určité formě stipendií, kdy bychom vybrané talenty nějak finančně podporovali při studiu, pokud by k nám pak šli na určitou dobu pracovat. Bohužel zde narážíme na legislativu. Každopádně, pokud nějaký talent najdeme, nabídneme mu třeba brigádu na léto, aby se zcela nezávazně přišel podívat, jak fungujeme. Nejen v kanceláři, ale i na stavbě.
Mají na trhu práce úspěšnost i čerství absolventi, nebo zaměstnavatelé raději sáhnou po zkušeném inženýrovi?
V praxi je samozřejmě třeba obojí. Pokud má absolvent chuť a zájem do oboru proniknout, je to radost takového člověka “vychovat” k tomu, aby vše fungovalo. Ideální je, když si studenta již “oťukáme” na škole, formou brigády a pokud je spolupráce oboustranně dobrá, může k nám rovnou nastoupit i bez zkušební doby. Na druhou stranu trochu pak bojujeme s fluktuací, protože si lidé chtějí zkusit za pár let také něco jiného. Ale je to vlastně v pořádku.
Zkušenější kolegové jsou pro projekty samozřejmě přínosem, na druhou stranu může být problém v práci v týmu, kam nemusí 100% zapadnout, nebo chtějí dělat věci jinak, než je v kultuře naší firmy zvykem. Pak je to o vzájemné komunikaci a kompromisu. Každopádně bych byl rád, kdyby se mladí inženýři občas rádi nechali poučit staršími kolegy a ti starší zase občas dělali věci jinak, než jsou léta zvyklí a byli přístupní novinkám a vývoji, kterým si každý obor přirozeně prochází. Pak abychom společně dělali pozitivní publicitu stavařině v očích veřejnosti a uměli se za své projekty pochválit.