Vedoucí ateliéru Elektrotechnika v bratislavské pobočce Valbeku se velkých výzev nebojí. Celá pobočka se věnuje modernizaci železniční tratě Poprad Tatry – Krompachy, která přivede na Slovensko řadu evropských turistů. Kromě úzké spolupráce se Železnicemi Slovenské republiky má i zkušenosti s českou Správou železnic. V čem podle něj čeští partneři vynikají a proč jsou jednání s nimi úplně jiná než se slovenskými železnicemi?
Dokončujeme dokumentaci k Modernizaci železniční tratě Poprad Tatry – Krompachy, máme hotový stupeň pro stavební povolení a pracujeme na dokumentaci pro realizaci stavby. Jedná se o opravdu zásadní projekt, který zaměstnává celou firmu napříč pobočkami a ateliéry. Pracujeme na dokumentaci, soutěž na samotného realizátora proběhne v následujících týdnech.
S vítězem soutěže na realizaci budeme samozřejmě intenzivně komunikovat a spolupracovat jako autorský dozor. Některé záležitosti dokážeme doladit a zodpovědět „od stolu“, což jsme si vyzkoušeli zejména za covidu, ale vždy jako podklad potřebujeme kvalitní fotodokumentaci z místa stavby. Častěji se ovšem vydáme přímo k samotné realizaci a problém řešíme na místě. Zhotovitel u každé stavby najde záležitosti, které v dokumentaci nebyly, ale najednou je musí řešit. Prakticky se třeba stane, že přijde bouřka, zaplaví stavební jámu a odtrhne mu svah – my to pak musíme operativně dořešit, ale to je takový proces, který se váže ke každému z projektů.
Patří mezi vůbec nejvýznamnější tratě republiky a modernizovaný úsek je část hlavní koridorové trati. Z hlediska železniční struktury Slovenska tedy stojí na špičce, ale je důležitá i na evropské úrovni. Kromě osobních vlaků a rychlíků po ní jezdí i mezinárodní expresy. A právě díky modernizaci přivede trať do oblasti pod Tatrami lepší možnosti například pro turistický ruch. To je celkově obecná tendence naší práce: kdekoli uděláme něco v infrastruktuře dráhy, ihned se to promítne do nárůstu cestujících.
Ano, spolupracujeme s nimi úplně od začátku a Železnice slovenské republiky jsou naším hlavním zadavatelem a nejběžnějším klientem. Většina naší práce na ateliéru totiž probíhá ve spojitosti se železnicí, ale vlastní koleje mají i některé soukromé společnosti, například Slovnaft.
Překvapivě ano. V České republice je náš partner více odborně zdatný, zainteresovaný do projektu a umí si všechno precizněji vyladit. Možná je to i tím, že se spolu nad projekty nescházíme tak často jako se slovenskými kolegy, proto potřebujeme všechno pečlivě domluvit. Se slovenskými pracovníky železnice se známe už léta, máme velmi přátelské vztahy a potkáváme se poměrně často. I na českém trhu se pohybujeme déle než 10 let, takže už máme bohaté zkušenosti i s ním. Železničářská složka je i na pražské pobočce, takže pokud vyhraje zakázku, projektujeme ji společně. V současné době se věnujeme prvnímu projektu vysokorychlostní trati. Soutěží se i další úseky vysokorychlostních tratí, takže spolupráce bude probíhat i nadále.
Už dva roky pracujeme na železničním koridoru v blízkosti Bratislavy, který se začal projektovat s nástupem covidové pandemie. Tento projekt se realizuje přes tzv. Žlutý FIDIC, kdy železnice vyberou zhotovitele a ten si zabezpečuje zpracování dokumentace. Jedná se o jiný systém projektování. V případě tohoto projektu se jedná o konsorcium mezinárodních firem (italská a dvě slovenské), které si vybralo generálního projektanta a ten si zase vybral nás.
Na firemní úrovni i na úrovni ateliéru jsou to určitě tyto dva zmiňované projekty.
Elektrotechnika se obecně řadí k dynamicky se rozvíjejícímu odvětví. V ateliéru elektrotechnika máme čtyři specializace a každý tento segment má více projektantů. V našem oboru platí, že když se člověk naučí jednu specializaci, zůstane u ní celý život, prohlubuje své znalosti a pokračuje v práci.
Hledání nových lidí je všeobecný problém. Nás se týká především nedostatek absolventů VŠ. V dnešní době systém dlouhodobé kontinuální práce absolventy příliš neláká. Často platí, že když už se někdo stane projektantem, zůstane u toho celý život. Například já projektuji od roku 2001. Začínal jsem jako podpora pro zkušenější kolegy a kreslil jsem jim menší záležitosti. Potom jsem dostával menší projekty a zakrátko už jsem dokázal samostatně zpracovat jakékoli zadání. Odborný ráz naší práce zastřešuje Slovenská komora stavebních inženýrů – když jsem od nich získal razítko, časem jsem se začal věnovat řízení dokumentace staveb jako hlavní inženýr projektu a u toho jsem zůstal až do současnosti.
Na pohovorech ovšem nové lidi často překvapí, když jim ukážeme, co děláme. Nedokážu říct, co přesně je odrazuje, možná je to i komplexita naší práce. Při hledání kolegů do pobočky v Žilině a Košicích jsme úspěšní více, v bratislavské centrále se nám daří méně. V hlavním městě jsou samozřejmě vyšší náklady na život a mladý projektant bohužel nemůže mít takový plat jako zkušený specialista.
Mezi juniorem a seniorem je z hlediska zkušeností zhruba šestiletý rozdíl – po takové době už se totiž začínají řešení v základní formě opakovat. Nikdy nejde nic replikovat na 100 % stejně, ale s nadsázkou říkám, že všechno už je vymyšlené, stačí jen najít, kde je to nakreslené.
Do konce roku nás čeká pro podtatranskou stavbu dokončení dokumentace pro realizaci stavby, což nás vytíží asi nejvíce. V České republice máme rozběhnutou vysokorychlostní trať Brno – Šakvice. Jedná se o trať připravovanou na 330 km/h, což je vůbec nejrychlejší připravovaná trať, jakou jsme kdy projektovali. Naštěstí jsme v projektu v konsorciu s českou a francouzskou firmou, které mají s podobně specifickými projekty zkušenosti. Takže do konce roku už máme teď práce dost a dost.
Ing. Pavol Beňo je vedoucím ateliéru Elektrotechnika. Vystudoval Žilinskou univerzitu v Žilině, obor elektrická trakce a energetika, profesně se věnoval především trakčním zařízením a vedení projektů. Ve volném čase se v poslední době věnuje fotografováním.