V České republice se nachází mnoho zajímavých objektů, které jsou kulturním dědictvím. Rekonstrukce historických památek bývají architektonicky velmi náročné. Je důležité zachovat původní ráz stavby, ale zároveň zajistit i její funkčnost a bezpečnost tak, aby zapadala do svého okolí. Vybrali jsme pro vás tři projekty, které se loni opravdu povedly.
Železniční most dlouhý 1429 km leží v Plzeňském kraji na trase mezi Pňovanami a Bezdružicemi. Jde o neelektrifikovanou regionální trať, která je technickou památkou. Převádí vlaky přes vodní tok Hracholuské přehrady na řece Mži. Most je starý 120 let a zasloužil si již pořádnou rekonstrukci. Ocelová nýtovaná konstrukce z roku 1900 měla velmi sníženou přechodnost. Vlaky mohly most přejíždět pouze rychlostí 30 km za hodinu. Most navíc nesplňoval podmínky bezpečnosti a bylo nutné pozastavit jeho provoz.
Byla potřeba kompletní rekonstrukce. Nejdůležitější byla výměna ocelové konstrukce a také sanace kamenné základové stavby. Pro rekonstrukci byla použita speciální technologie, která byla vyvinuta přímo pro tento most – technologie otočení spojeného soumostí kolem podélné osy. Technologie byla zvolena z důvodu složitého terénu. Kvůli výšce a délce mostu nebylo možné využití klasických jeřábů. Postup spočíval ve výrobě nové ocelové konstrukce vzhůru nohama. Poté byla konstrukce podélně zasunuta do trati a připojená k montážnímu otáčecímu rámu, který konstrukci o hmotnosti 400 tun umožnil otočit se kolem své podélné osy. Díky této technologii bylo možné stavbu realizovat i v období sucha, kdy nešlo využít lodní dopravu.
Nová konstrukce mostu je podobná té staré. Jde o svařovanou ocelovou konstrukci se zakřiveným spodním pasem. Nově byla přidaná závěsná lávka pro cyklisty. U původního mostu cyklisté a pěší turisté využívali přímo koleje, což nebylo bezpečné. Celkově rekonstrukce zlepšila kvalitu trati a bezpečnost provozu. Stavba byla nominovaná na titul v soutěži Stavba roku 2020 v kategorii rekonstrukce.
Beskydská chata Libušín z roku 1899 představuje dílo lidové secese s architektonickými prvky z valašských a kysuckých lidových staveb. Architektem byl Dušan Jurkovič a na interiéru se podíleli významní malíři Mikoláš Aleš a Karel Štapfer.
V roce 2014 zde vypukl rozsáhlý požár způsobený nedostatečnou péčí o komín. Oheň zničil vzácnou kulturní památku a objekt byl veřejnosti nepřístupný. Ihned byla uspořádaná veřejná sbírka na obnovu. Za pomoci Valašského muzea v Rožnově pod Radhoštěm se vybralo celkem 10 milionů korun. Rekonstrukce začala o tři roky později. Bylo nutné sehnat více financí a zajistit tradiční postupy a technologie. Na renovaci se podílely desítky restaurátorů a řemeslníků. Ti vyzkoumali, že původní nátěry a kresby byly vytvořené tradiční technikou seko, kterou následně dokázali velmi dobře napodobit. Předlohou byly historické fotografie a restaurátorům se podařilo dosáhnout vysoké autenticity. Chata Libušín tak získala podobu, jakou měla před rokem 1925. Celkové náklady na rekonstrukci nakonec vyšplhaly na 117 milionů korun. Stavba byla znovu zpřístupněna veřejnosti v červenci roku 2020.
Po Karlově mostu je Negrelliho železniční viadukt druhým nejstarším dochovaným pražským mostem přes řeku Vltavu. Stavba mostu probíhala v letech 1845-1849 a podílelo se na ní přes 3000 dělníků. Jedná se o významnou technickou památku, která je součástí pražského architektonického dědictví. Most spojuje Masarykovo nádraží s Bubny a je v provozu více než 160 let. Během jeho existence neproběhly žádné rekonstrukce, a proto se již nacházel v havarijním stavu. Šlo především o velmi špatný stav železničního svršku a také zastaralost trakčního vedení.
V květnu 2018 začala rekonstrukce, která byla spíše restaurátorskou prací a prováděla se pod dohledem památkářů. Celá oprava je součástí projektu modernizace trati Praha – Kladno. Obnova viaduktu přinesla zlepšení technického stavu mostní konstrukce. Stará mechanická zařízení byla nahrazena moderními elektronickými, která zvýšila bezpečnost. Byla nainstalována nová protihluková opatření, jako jsou antivibrační rohože a moderní výhybky. Nový železniční svršek umožnil plynulejší a rychlejší jízdu vlakem.
Dříve byl viadukt vnímán jako překážka městského provozu. Současná rekonstrukce znovu objevila původní hodnotu stavby a viadukt opět přirozeně splynul s městem. Jeho obnova se navíc stala inspirací pro obnovu železničního mostu pod Vyšehradem. Renovace byla financována z příspěvku Evropské unie a Státního fondu dopravní infrastruktury. Ke stavbě jsou i hezky zpracované podrobné webové stránky http://www.rekonstrukce-negrelliho-viaduktu.cz/