John Ronald Reuel Tolkien řekl: „Kde vůle neschází, cesta se nachází.“ V praxi si pod tím můžeme jednoduše představit, že když se chce, všechno jde. A zářným příkladem, že tomu tak skutečně může být nejen v knihách, ale i v běžném a profesním životě, je Ondřej Škrýba.
Tento mladý projektant úspěšně kloubí náročná pokračovací studia, osobní život i působení ve Valbeku, které zatím probíhá formou brigády. Jak se ale člověku daří takto časově napresované období ustát? Opustila někdy Ondřeje chuť studia dokončit? Co jej do firmy přivedlo a čeho si nejvíce váží? To vše nám prozradil v rozhovoru.
Studuji na Západočeské univerzitě v Plzni, konkrétně jde o studijní program Stavební inženýrství – Moderní budovy – navrhování a provádění budov.
Dlouho jsem přemýšlel, co by mě mohlo do budoucna bavit, abych do práce nechodil jen proto, že musím. Jelikož jsem studoval 8 let na gymnáziu s technickým zaměřením, moje směřování se o něco zúžilo. Nejprve jsem si zkusil studium architektury, které jsem vyměnil za to nynější – stavařinu pozemních staveb.
Určitě takových momentů pár bylo. Bakalářské studium je poměrně dlouhé (standardně 4 roky), já si ho navíc ještě o něco prodloužil. Takže bylo pár momentů, kdy jsem si říkal, jestli na to mám. Studium jsem však úspěšně dokončil a doufám, že to bude stejné i v případě navazujícího studia.
Mou hlavní náplní práce je co nejvíce pomáhat ostatním zkušenějším kolegům. Jedná se o drobnější kresličské práce, přípravu na kompletaci projektů či psaní technických zpráv. Můžu tak nakouknout do různých částí jednotlivých projektů, a tím se aspoň něco přiučit. Krok po kroku tak dostávám o něco těžší úkoly.
V květnu to bude rok.
Projekty byly poměrně rozmanité. Ty pro mě nejzajímavější byly bytové domy Křimice, sportovní hala Plzeň nebo ubytovací prostory pro Škoda Academy.
Nejprve jsem Valbek zaregistroval na Veletrhu pracovních příležitostí, který se koná každoročně na naší univerzitě. Postupně jsem zjišťoval, jaké má firma reference, a ty mě zaujaly. Předtím jsem měl možnost nakouknout k projektům rodinných domů, a tak typy staveb, které se řeší ve Valbeku, jsou pro mě výzvou.
Když jsem měl příležitost poprvé pracovat v programu Revit. Jednalo se o bytové domy v Křimicích. Do té doby jsem pracoval pouze v rozhraní 2D. Díky školení, které jsem měl ve firmě, jsem mohl zkusit i modelování ve 3D. Vytvořený model byl pak základem pro tvorbu vizualizace.
Studium je pro mě základ. Zvlášť, když jsem nechodil na stavební střední školu, a tak jsem se se stavařinou setkal až na vysoké škole. Ze začátku jsem tak musel dohánět hodně věcí. Čím déle studuji, tím více vím, že je praxe důležitá. Začlenění do pracovního procesu mi dalo zkušenosti, které bych ve škole těžko získával. Je to i o náplni práce na reálných zakázkách, oproti teoretickým zadáním ve škole. Nebo také o spolupráci s ostatními kolegy.
Na člověka nevyhnutelně přijdou při studiu nějaké pochyby, musí si však srovnat priority a případně najít tu správnou motivaci.
Kolegové se mi snaží pomáhat, když si s něčím nevím rady. I když jsou občas stresové situace, nikdy nebyl žádný problém, který by se nedal vyřešit.
Mám rád komunikaci mezi lidmi. Jelikož na firmě máme více skupin, je pro mě zajímavé spolupracovat i s kolegy s jiným zaměřením, kteří fungují rozdílně.
Určitě cítím větší a větší zodpovědnost za zvládnutí zadaných prací a jejich kvalitu. Důležitá je však i organizace času. Pracovat co nejefektněji a dodržovat termíny, co si řekneme. To se momentálně snažím zlepšovat nejvíce.
Příležitosti, které mi může firma poskytnout. Ať už zajímavé projekty, nebo i různá školení, které mě mohou posunout dál.
S blížícím se (doufejme) koncem mého studia se tlak stupňuje. Rovnováha se tak hledá těžko, občas je potřeba zatnout zuby a vydržet. Když navážu na jednu z předešlých odpovědí, určení priorit a organizace času tady hraje podstatnou roli.
Abych byl co nejméně nervózní a neměl starosti, jestli zapadnu do kolektivu. A že když se na něco zeptám, tak mi nikdo hlavu neutrhne.