Vernakulární architektura: Co si pod tím představit a kde ji najdeme u nás

Pojem vernakulární neboli lidová architektura zahrnuje lokální a regionální stavby, které byly vybudovány s využitím tradičních materiálů a lokálních zdrojů z oblasti, kde je stavba postavena. Tyto stavby jsou pevně spjaty s kulturním dědictvím a kontextem své oblasti. V době globalizace a unifikace napříč světem je zajímavé sledovat architekturu, která tak hluboce reflektuje své vlastní kořeny a okolí. 

Lidová architektura je tu od prvních staveb

Vernakulární stavby existují od doby, kdy lidé začali stavět první obydlí. Historici proto tvrdí, že většina staveb postavených do první poloviny 17. století včetně spadá do této kategorie, protože stavby vznikaly bez dohledu architektů. Budovy, nebo spíše vesnické chalupy, stavěli místní řemeslníci, kteří si předávali zkušenosti z generaci na generaci. Pojem vernakulární se začal užívat v 19. století, kdy britští kolonisté objevovali a zkoumali nové stavební metody v zahraničí. Termín se postupně rozšířil na nespočet stylů domů po celém světě. Bernard Rudofsky pojem vernakulární dostal do širšího povědomí svou ilustrovanou výstavou v roce 1964.

Jak vypadá naše lidové stavení?

V České republice jste se spíše setkali s pojmem lidová architektura. Od jiných architektonických slohů ji odlišíte pomocí několika základních parametrů. Řemeslníci obvykle využívali levné materiály a utilitární styl. Při stavbě byl vždy kladen důraz na funkčnost, nikoli estetičnost. Lidové domy jsou také definovány svým okolím, což znamená, že při stavbě se využívaly technologie a materiály, které byly známy v dané lokalitě. Kromě toho se návrh vždy odvíjel od podnebí. Stavitelé například umisťovali okna podle orientace domu, nebo v chladném podnebí využívali termoregulační materiály. 

České a moravské lidové stavby se vyvíjely podle zkušeností. S postupem času stavitelé opustili hořlavé materiály, jako je sláma nebo dřevěné trámy, a přesunuli se ke dřevu v kombinaci s hliněnou mazaninou. Nehořlavé materiály měly ovšem horší termoregulační vlastnosti, a proto byly domy doplněny vytápěním. Modernější lidové domy také využívají pálené cihly nebo střešní krytinu. 

 Zachovaná historie

Lidovou architekturu můžeme obdivovat i v 21. století. V Kouřimi se nachází Muzeum lidových staveb, kde se shromažďují památky z oblasti středních, severních a východních Čech. Porovnat zde můžete stavby od 17. do 19. století. Celkově je tu 14 velkých exponátů s dobovými interiéry a několik menších památek. Cenným exponátem je durdická polygonální stodola datovaná k roku 1684. Jedná se o nejstarší dochovanou stavbu tohoto typu na území naší republiky. Datum jejího vzniku víme s jistotou, protože letopočet se nachází na jednom z trámů desetiboké stodoly. 

Dalším unikátním zástupcem místní lidové architektury je Rustlerův statek ve skanzenu Doubrava poblíž Chebu. Budova pochází z roku 1751 a nachází se v lokalitě, kde je zachováno nejvíce hrázděných statků na jednom místě. Proto byla Doubrava v roce 1996 vyhlášena vesnickou památkovou rezervací. Statek byl po padesátých letech minulého století opuštěn a po roce 1968 byl vykoupen jako rekreační objekt. Budova proto nikdy nebyla zrekonstruovaná pro zemědělské využití a zůstala v původní podobě.

Obdivovat naše vernakulární stavby můžete i v Přerově nad Labem v Polabském národopisném muzeu. Najdete zde 33 dochovaných objektů z období od konce 18. století po polovinu 20. století. Stavby ve skanzenu jsou uspořádány tak, aby napodobily reálné rozložení. Prvním exponátem v roce 1967 byla staročeská chalupa, do jejíhož okolí byly postupně přeneseny další stavby. 

Lidová architektura nepatří do minulosti. I v současné době existují nadšenci, kteří si svůj dům nebo chatu staví svépomocí, v souladu s tradicí a životním prostředím. Důvodem je obliba přírodních materiálů i trend životního stylu off-grid. Zajímá vás architektura a rádi se dozvíte více o její historii? Sledujte naše sociální sítě, ať vám neunikne žádný nový článek.