Ing. arch. Veronika Hajnalová realizovala v průmyslové zóně Triangle v Ústeckém kraji projekt hasičské stanice. Komplexně, jak se říká od A do Z. Na výstavbě stanice závisela jedna z největších investic v historii České republiky – 22 miliard korun, které do haly na výrobu pneumatik investovala korejská firma Nexen. Výstavba a vybavení hasičské stanice vyšly zhruba na 130 milionů korun a stavbu navštívil dokonce i prezident Zeman. Přečtěte si o tom, co stavba pod politickým i mediálním drobnohledem obnášela.
Hasičská stanice v zóně Triangle
Zóna Triangle se rozkládá v areálu bývalého vojenského letiště o rozloze 364 hektarů. Její dominantu tvoří hala na výrobu pneumatik pro osobní a lehké nákladní automobily značky Nexen. Investice Nexenu ve výši 22 miliard korun je jednou z největších v historii České republiky. Firma má postupně zaměstnat až 1 500 pracovníků, v celé zóně pak v současnosti pracuje přes 3 000 lidí.
Nejmodernější hasičská stanice v Ústeckém kraji vyšla včetně vybavení na zhruba 130 milionů korun, z čehož 97 milionů hradil Ústecký kraj. V budově našlo zázemí 34 profesionálních hasičů a stanice se od začátku stavěla podle jejich požadavků. Velitel stanice Petr Pospěch hodnotí kladně především moderní vybavení, lezeckou stěnu, prvky pro výcvik i venkovní sportoviště.
Měla jste na starosti hasičskou stanici v průmyslové zóně Triangle od návrhu až po výstavbu. Byla to vaše první zkušenost s hasičskou stanicí?
Nebyla, ve Valbeku jsme už zpracovávali studii hasičské zbrojnice ve Šluknově. Projekt se ovšem nikdy nerealizoval a leží v šuplíku na městském úřadě.
Jaká má taková stavba specifika?
V České republice jsou specifika hasičských stanic jasně dané. V každém kraji najdete jednu velkou hasičskou stanici tzv. typu C, kterou doplňují menší hasičské stanice typu P. Stanice v zóně Triangle je ovšem raritou – jedná o se stanici typu P, protože je svou velikostí menší, ale musela obsahovat vše, co mají velké krajské stanice typu C.
Stanice má řadu specialit – horolezeckou stěnu, hromosvodné lezení a cvičnou kovovou plošinu přichycenou k fasádě budovy. Bylo to na základě požadavků hasičů?
Ano, jednalo se o požadavky ze strany hasičů. Hasičská stanice se totiž stavěla ve velké průmyslové zóně Triangle, kde na ni byla vázána výstavba haly na výrobu pneumatik a ohromná investice korejské firmy Nexen. Požadavky na stanici byly tedy do jisté míry dány potřebami haly s obrovskými sklady. Na některých místech mají sklady až padesátimetrové stropy, proto hasiči potřebují adekvátní výcvikové podmínky na to, aby se mohli připravit na případný požár haly a dokázali po takovém objektu lézt. Z toho plynou všechna specifika vybavení stanice. Nemyslím si, že takové vybavení má nějaká jiná hasičská stanice v ČR.
Za zmínku stojí například cvičná kovová plošina na lezení, která je vybavena speciálním hákem a kladkou. Hasiči na ní cvičí zaháknutí nosítek s figurínou do kladky a slaňování s ležícím člověkem.
Jaké hasičské stanice u nás i ve světovém měřítku platí za etalon vybavenosti a skvělého řešení?
Hledala jsem inspiraci v realizovaných stavbách u nás a také v zahraničí. Důležitější je pro tyto stavby jejich funkčnost než vzhled. Jednu zajímavou stanici jsem našla v Tanvaldu, další v Praze a jednu funkčně realizovanou halu mi doporučili i sami hasiči. Jednalo se o stanici v Lovosicích, kde jsme se byli podívat a čerpat inspiraci týkající se technického fungování stavby.
Jinak jsem brouzdala po internetu a co se týče vzhledu mne zaujaly švédské hasičské stanice a jedna stanice ve Švýcarsku.
Jak stanici hodnotí sami hasiči?
Chválí a hodnotí ji jako velmi povedenou. Každá stavba má samozřejmě nějaké mouchy – my jsme museli například vyztužovat horolezeckou stěnu, aby lépe držela.
Na jakou kapacitu je hasičská stanice koncipována?
Pro 33 lidí a velitele. Na jedné směně vždy slouží 11 hasičů. Má kapacitu pro 18 lidí, je tedy větší, ale nevejdou se do ní úplně všichni, pokud si tedy někde nepůjčí židle. Vejde se do ní sedm aut, dvě velké cisterny a jedno menší doprovodné vozidlo. Samostatné parkovací místo jsme připravovali pro speciální vozík přepravující kontejner s hasičskou pěnou, které je na případné hašení pneumatik potřeba opravdu ohromné množství. Na stanici pak parkují další menší vozidla a vozidlo velitele.
Jednotlivé vnitřní prostory jsou jasně dané. Hasičská stanice potřebuje řadu skladů, dílnu na opravu aut, montážní dílnu nebo třeba mokrou dílnu chemické služby, kde se mimo jiné myjí hasičské obleky.
Když je na stavbu tolik požadavků, máte ještě vůbec nějaký prostor pro kreativitu?
Nebylo ho mnoho. Navíc byl začátek časově velmi rychlý, na návrh se pospíchalo a neměla jsem mnoho prostoru. Dokumentaci pro územní rozhodnutí jsem musela zpracovat během dvou měsíců. Například vnitřní prostory jsem vyplňovala až ve vyšším stupni dokumentace a byl pro mne docela oříšek naskládat tam vše, co hasiči potřebovali.
Co pro vás bylo na realizaci nejnáročnější?
Autorský dozor na stavbě, kde bylo třeba řadu záležitostí řešit na místě. Některé věci už jsem měla určitým způsobem vymyšlené a všechno ťip ťop doladěné, ale často mi do toho někdo tzv. hodil vidle a bylo pro mě náročné na nové změny a požadavky reagovat.
Na stavbách bývá velmi běžné, že se architekt či projektant musí dohadovat jak se zákazníkem, tak s investorem a řešit, které věci tam budou či nebudou. Nevyhnulo se to ani této stavbě a bylo to psychicky i časově náročné.
Zajímavost ze stavby pro otrlé
Během výkopových prací se na stavbě objevila lidská kostra. Zavolal se koroner a archeolog a zjistilo se, že kostra neleží v zemi déle než deset let. Naštěstí nám tedy oblast archeologové nezavřeli, ale bohužel se neví, co se zde stalo. Koroner si odvezl kostru do Žatce, ale kriminalisté zatím tento případ nevyřešili.
Jaký byl časový harmonogram?
Na jaře 2016 jsme se začali o projektu bavit a v létě už se připravovala dokumentace pro stavební povolení. Ke konci roku se odevzdávala dokumentace pro provedení stavby, takže to opravdu byla rychlovka. Za devět měsíců jsme měli kompletně hotovou celou dokumentaci a zbývaly nám dva roky na stavbu. Ta nakonec zabrala jen něco přes rok a následně se dodělávala dokumentace. Na termíny velmi striktně tlačil kraj, protože kdyby výstavba trvala déle, nemohla by vzniknout vedlejší hala a korejská firma by v této lokalitě neinvestovala. Celá stavba byla velmi politicky i mediálně sledovaná, na halu Nexenu se přijel podívat dokonce i prezident Zeman. Snažila jsem se ale zůstávat zakoukaná do stavby a nemyslet na ten velký tlak. Člověk si nesmí připouštět, že by se to celé nepovedlo.
Přináší vám práce na takto veřejně prospěšné stavbě větší pocit spokojenosti, než kdybyste řešila třeba halu pro pneumatiky vedle?
Určitě ano. Blízko zóny Triangle je dálnice D7, kam hasiči vyjíždějí poměrně často, takže má stavba velký společenský dopad. Také jsem díky ní získala řadu zkušeností.
Na co ze stavby stanice nejčastěji vzpomínáte?
Z celé stavby mi nejvíce utkvěla v paměti spolupráce s hasičským sborem. Ze začátku samozřejmě měli tendenci „kecat“ do role projektanta a dávat mi najevo, že já jako projektant přece nerozumím jejich práci. S tím se u klientů setkávají snad všichni projektanti. Ovšem musím uznat, že oni opravdu vědí, jak vše potřebují, aby to fungovalo, a o nic jiného jim nešlo. Řešili co nejrychlejší možný výjezd a měli zájem na tom, co nejlépe pomoci lidem, kteří se dostanou do krizové situace. Hasiči jsou opravdu machři.
Ing. Arch. Veronika Hajnalová absolvovala obor architektura a stavitelství na Fakultě stavební ČVUT v Praze. Díky praxi ve Valbeku absolvovala autorizační zkoušky a získala autorizační razítko v oboru Inženýr pozemních staveb. Vede skupinu pozemních staveb a vodohospodářských staveb na středisku v Ústí nad Labem. Ve volných chvílích se věnuje rodině, dvěma psům, přátelům a pokud to jde, tak sportu a turistice.